∇ nabla – články

Martin Malý – rozhovor 27. 6. 2011 Po 21.39

Programátor, šéfredaktor magazínu Zdroják.cz, … Martin Malý.
weby:Zdroják.cz,

1. Na začátek taková, možná, malichernost. Proč vlastně Zdroják běží na doméně 3. řádu? Kdysi jsem se na to ptal Martina Hassmana, ale ten se zdráhal odpovědět, proto mě to zaujalo, a nedá mi to se nezeptat.

I já se budu zdráhat odpovědět. Své důvody to má, ale já nejsem ten pravý člověk, co by o nich měl hovořit.

2. Jak moc těžké je získávat autory pro Zdroják? Nabízejí se sami, nebo je nutno hodně přemlouvat a mít trpělivost? Osobně si myslím, že spíše to druhé, ale pak pochybuji, že by to šlo dlouho vydržet.

Jak kdy. Ale problém není sehnat autora, problém je ho citlivě dovést až k tomu bodu, kdy odevzdá text, protože být odborník ani vědět nestačí, na psaní je potřeba „sicflajš“ – a odborníka vždycky něco zajímavého rozptyluje… Je nutné mít trpělivost, to určitě, ale ani ne tak přemlouvat, jako pošťuchovat a povzbuzovat.

3. Dnes je to samý Hackathon, DevCamp, Start-Up, … ale já, jakožto běžný uživatel Internetu stále nevidím výsledky. Dívám se špatně, nebo český Internet stagnuje a vývojáři jsou „podivní týpci“, kterým chybí soft-skills?

A jaké výsledky, jako běžný uživatel internetu, očekáváte, že uvidíte? Navíc bych se trochu ohradil proti tomu osočení vývojářů – ti jsou v tom poměrně nevinně, ti mají jen za úkol realizovat nápady, s nimiž přišli jiní… A tam bude ten problém.

4. Třeba nějakou zajímavou aplikaci, která mi „ulehčí“ život nebo jen nějaký pěkný zajímavý web. Nebo také něco, z čeho se posadím na zadek. Přijde mi, že už u nás dlouho nic nevzniklo. Je to teď sice samá konference, ale…

Ale konference pro programátory přeci nesouvisí s pěknými novými weby. To je jako říct: „Je to tu samá konference pro výrobce štětců, ale hezké obrázky nikdo nemaluje“. Zas je dobré vědět, že když náhodou přijde Rembrandt, tak tu máme dost materiálu na štětiny do štětců.

5. Jaký je podle Vás nejlepší internetový počin u nás za poslední dobu (3, 5 let)?

Hm… Asi WebExpo. Přes všechny výhrady, co k němu mám, je to akce, která dává smysl, která nabízí trochu přesah atd. I když je to vývojářsko… webařsko… prostě geekovská akce a její bezprostřední vliv na internet pro běžného uživatele vidět není. Její efekt bude vidět třeba za pět let, kdy nějaký úspěšný vývojář řekne: „Použít na to XXX a propojit to s YYY mě napadlo, když jsem před lety viděl na WebExpu přednášku, kde se tohle probíralo…“

6. A přímo internetový počin (stránka, aplikace, …)?

Nic výrazného si nepamatuju. A možná to je i dobře, je to znamení určité kontinuity. Web se teď u nás vyvíjí evolučně, žádné velké skoky nejsou. Milovníci adrenalinu to třeba považují za zatuchlost, na druhou stranu – buďme realisté. Buďme rádi za každou dobrou službu, která funguje a je lidem k užitku, a nemysleme si, že nás co rok čekají nějaké revoluční naprdelsrážející weby. Ale jo, já asi vím, kam směřujete. Taky mi je docela líto, že náš web minula vlna mashupů kdečeho s kdečím a že největšími „mashupy“ jsou agregátory slevových serverů a porovnávače cen. Ale nemyslím, že by to dalších pár let mělo být jiné. Weby se budou pomalu měnit, spíš technicky, jak se o tom baví ti vývojáři na konferencích, ale nějakou razantní novinku nečekám. Spíš jen obecné trendy – posun k mobilním aplikacím, k online aplikacím… Ovšem nečekám revoluční novinky, spíš jen přizpůsobování existujícího novým možnostem. Já trochu váhám, jestli do počinů počítat taky, řekněme, úspěšné přenesení zahraničního obchodního modelu. V tom případě by to vyhrál na celé čáře Slevomat.

7. Jsou nějaké technické změny vůbec potřeba? Nevítězí právě ta technika nad obsahem? Je sice hezké, že weby budou krásné na iPadech, ale aby na nich vůbec něco bylo.

Technické změny vyvolané pokrokem se zkrátka „dějí“. Tam si neříkáme, jestli jsou potřeba, maximálně v rovině filosofické, ale realita je, že čas a změny jdou ruku v ruce. Dám příklad: webové technologie v roce 1993 neumožňovaly vytvoření, řekněme, online redakčního systému. U každé novinky od té doby vytvořené si můžete říct: Je to vůbec potřeba? Nevítězí technika nad obsahem? (protože obsah byl na webu od začátku). A víte, že ta odpověď zní „ano“. Rozvoj skriptovacích jazyků a databází umožnil vznik online CMS, ty daly základy blogům, rozvoj Flashe vydláždil cestu pro videoserver YouTube, technologické novinky na stránkách, které běžný uživatel neuvidí, umožňují lidem nalézt informaci rychleji a efektivněji. Hoďte si teď tu svou otázku do roku 1993. Mohla zaznít? Ale no jistě, a taky zaznívala. Odpověď pro rok 1993 už známe. Pro rok 2011 je stejná.

8. Nevím, zda Vás úplně chápu. Vytvoří se teprve nejprve technologie a až pak se zkouší, jak by se dala uplatnit? Dřív, když bylo „pouze“ HTML si lidé určitě říkali: „To by bylo príma přidávat obsah pohodlněji.“, „To by bylo príma mít na webu video.“, … Nenapadá mě ale, co si říci teď. Spíše lidé říkají: „Jé, to by bylo príma mít zase na webu co číst“. Dříve obsah byl, chyběly technologie. Teď je to naopak. Možná se ale zase pletu…

Možná jsem se nepřesně vyjádřil. Pokrok v technologiích se zčásti děje jaksi nezávisle na obsahu – zrychluje se infrastruktura, zvětšuje výkon klientských PC, to jsou změny dané vývojem IT jako takového. Jiná věc jsou třeba novinky v HTML5, CSS atd. – ty jsou dané buď novými technickými možnostmi (třeba rozšířením GPS i do levných zařízení), nebo poptávkou tvůrců: „Potřebovali bychom mít na webu video…“ To, co popisujete Vy, je „syndrom rozvojového státu“. Když začínáte od nuly, tak vidíte u jiných zemí, co všechno můžete dohonit, jak můžete stavět ty elektrárny, továrny, domy, zakládat města… A pokrok je relativně rychlý – když ve státu s jednou elektrárnou postavíte druhou, máte rázem nárůst o 100 %. Když postavíte novou elektrárnu třeba ve Francii, bude to nula celá nula nic… Podobně web – když začal dohánět offline technologie, tak se zdálo, že se vyvíjí děsivě dynamicky. Pořád bylo co dohánět, tu video, tam editory… A co chcete dohánět teď? To, že „dřív obsah byl“ je zčásti iluze „starých dobrých časů“, zčásti pochopitelná ztráta koncentrace. Když bylo padesát českých blogů, mohl jste mít dojem, že jich 45 stojí za přečtení. Což byla 90% „úspěšnost“, takže hurá! Dnes jich za přečtení stojí třeba dvě stě, ale blogů je celkem půl milionu, takže se člověk podívá na ty šíré lány, projde jich padesát, sto, dvě stě – a furt nenajde nic ke čtení, takže sedne na mez a složí ruce do klína, řkouc: „Dnes už není kvalitní obsah…“ Je, a je ho mnohem víc, ale není vidět. Na webu jde rozvoj technologie s rozvojem obsahu ruku v ruce. Chvilku je obsah napřed, požaduje novou technologii, ta vznikne – a zjistí se, že umožňuje vytvářet ještě víc, než se původně požadovalo, takže je zase chvilku napřed technologie a táhne… Já bych to neviděl tak černě, jak to v otázce vyznívá.

9. Uveřejnil jste někdy na svém blogu článek, který jste potom smazal. Prostě začal Vám připadat tak blbý, že jste ho stáhnul? Nebo razíte heslo „Karta leží a hra běží.“?

Určitě ano, i když si nevybavím, co přesně to bylo. Většinou to byly takové „veřejné vzkazy konkrétním lidem“, kteří si ho přečetli – a pak jsem je smazal, protože pozbyly aktuálnosti. Stalo se mi i to, že jsem se spolehl na blbé zdroje a vyvodil jsem blbé důsledky, a nakonec bylo jednodušší článek vyhodit, než ho celý opravovat a přepisovat. Od toho možnost editace je. Web nejsou noviny a já si rozhodně nemyslím, že „jednou vydané musí být navždy vydané“.

10. Zareaguji na Váš článek … Tučně je napsáno „Máme se totiž dobře.“ Stačí k tomu, abychom se měli dobře mít plný nákupní vozík (jak mi z článku vyplývá)? Ano, materiálně se dobře máme (velmi dobře), ale díky mentalitě národa se však máme špatně. Otázkou zůstává, co má větší váhu… (?)

Každému vyplývá to, co je mu přirozenější. Já reagoval na takové ty pokřiky, že „máme jen XXXX Kč měsíčně, z toho se nedá žít!“ a „třetina národa žije pod hranicí bídy“. Nejsme „spálená země“ a netrpíme chudobou, minimálně tou hmotnou. Chudoba duše je jiná věc – ale na tu si nikdo při demonstracích nestěžuje; snad proto, že i prostému dojde, že mu bohatý vnitřní život žádné dávky ani reformy nezajistí a musí se přičinit sám. „Díky mentalitě národa se máme špatně“ je vůbec věta, za kterou bych škrtil. Jednak už to slovo „díky“, a jednak: vám připadá, že se máte špatně vinou nějaké národní mentality? To je jako tvrdit, že se mám špatně proto, že jsou lidi pitomci a volí socialisty… Každý se má tak dobře, jak se přičiní. Pokud se nepřičiní, může to svádět na počasí, komunisty, chemtrails nebo na mentalitu národa, ale je to stále jen zástupný důvod; pravý důvod je jinde. Sorry, ale na pohádku o člověku, co poctivě pracuje ze všech svých sil a nemá ani na pořádné živobytí, protože se „někdo“ na jeho práci soustavně přiživuje, nevěřím. Připadá mi taková hodně orientální, mužická; mně osobně je bližší individualističtější přístup, kde si takový člověk řekne: „Copak jsem idiot?“ a jde jinam, kde se na jeho práci nikdo přiživovat nebude. A netvrďte mi, že „to nejde“ – copak jsme nevolníci?

11. Tak snad se Vám nedostanu do rukou. Už tedy nepřemýšlíte, že byste emigroval? http://www.pestujemeweb.cz/…ozhovor.html (otázka číslo 7)

Ale samozřejmě že nad tím přemýšlím. Naposledy jsem se nad tím zamýšlel teď, když jsem gratuloval Jakubovi Vránovi k jeho stěhování do USA.

12. Jsou to právě USA, kam byste se přestěhoval? Proč?

Ano. Přes všechny nedostatky, co ta země má, má jednu obrovskou výhodu: všeobecnou atmosféru, že „to půjde“. Ostatně ptejte se sám sebe – proč je nejvíc startupů a dobrých nápadů právě odtamtud?

13. Vyjadřoval jste se také ke stávce dopravců. Na stávku nemám utvořený pevný názor; ale jak jinak vyjádřit nespokojenost se svojí prací, abych tím nenaštval lidi?

Jak vyjádříte vy nespokojenost se svou prací? Já ji třeba vyjádřím tak, že práci změním. Nebudu kvůli tomu znepříjemňovat život ostatním, že bych se třeba postavil před dveře pošty a nepustil je dovnitř, dokud se ve firmě bude dělat v nevalidním HTML… Práce se mi nelíbí, změním ji. Argument o tom, že někdo „změnit práci nemůže“, neberu. Buď je pohodlný ji měnit (a třeba se přestěhovat, nebo začít pracovat „na sebe“), nebo je neschopný dělat něco jiného. Ani jedno mu nedává právo kvůli tomu obtěžovat okolí. Víte, jediní, kdo mají zúžené možnosti, jsou handicapovaní – ovšem ti moc nestávkují, že?

14. Neudělali přesně to, co píšete, doktoři? A taky kdekdo pořvával, že si berou lid za rukojmí. Jak píšete: „Copak jsme nevolníci?“

Myslíte? Pak se měli zvednout a odejít. U doktorů to bylo spíš takové odborářské „zkusíme si dupnout, jestli nám nedají víc peněz“. Zkusili to, dostali, tak co. Kdyby nedostali, tak by se nic nestalo, silně pochybuju o tom, že jejich vůle odejít byla tak silná. Ostatně nějaký doktor si pak stěžoval, že mu zaměstnavatel výpověď přijal, ale on ji už nemohl stáhnout. Tak buď jen tak pokřikuju a dupu, nebo jsem rozhodnut opravdu „říct to naposled – jinak jdu!“ Ale pak musím počítat s tím, že fakt půjdu.

15. Hodně lidí Vás na Internetu uznává a dá na Váš názor. Koho uznáváte vy (nemusí být nutně z internetového světa)?

Uznávám spoustu lidí, od Petra Koubského přes třeba Patricka Zandla, Honzu Simkaniče až po Filipa Rožánka. To jsou lidé, jejichž komentář mě donutí k zamyšlení.

16. Zeptám se (opět stejně jako Martina Hassmana), jaký je důvod možnosti komentovat na Zdrojáku články. Vím, že některé komentáře můžou článek doplnit, opravit, obohatit, ale kolik takových tam je, aby to mělo význam?

Můj názor na komentáře obecně je dlouhodobě známý a konzistentní. Ovšem otázka směřovala na Zdroják, a tam odpovím trochu jinak: já respektuju, že Zdroják není můj web, ale IInfa, a můj soukromý názor na jeho jednotlivosti není něco, co půjdu vykládat veřejně. Ať je můj názor takový nebo onaký, půjdu s ním nejdřív za vydavatelem… Ten mi nikdy nebránil v tom, abych svůj názor, i kdyby byl hodně odlišný, vyjádřil, a já mu oplácím tím, že si svůj názor nenechávám pro sebe, ale říkám ho v první řadě jemu. Není to jen prostá loajalita, je to spíš snaha řešit věci tam, kde je řešit lze.

17. Vzkázal byste něco případným čtenářům a čtenářkám?

Slovo „případným“ naznačuje, že vás snad překvapí, když si to někdo přečte. Ale popřál bych jim hlavně zdravý rozum, a lidem, co mají nápady na nové webové aplikace, aby se nestyděli a šli s nimi mezi lid.
Jo a čtěte Zdroják!

18. To abych byl za skromnýho. Napsat „Co byste vzkázal těm tisícům čtenářů?“ se přeci nehodí… Každopádně děkuji za rozhovor a přeji hodně štěstí.

Nápodobně