∇ nabla – články

Úloha 13. 1. 2015 Út 18.32

Nedávno jsem na Facebooku narazil na tuto úlohu. (Údajně jde o příklad ze sbírky úloh z matematiky pro 4. třídu základní školy.)

Vyrojilo se samozřejmě plno komentářů (inu, každý hned matematik), co že to je jako za úlohu, že není správně a jednoznačně zadaná, a jak vůbec tohle může někdo napsat, když to nejde vyřešit.

Mně se však příklad docela líbí.

Ano, z matematického hlediska se jedná o nejednoznačné, a tedy špatné zadání. Ale ruku na srdce, na základní škole (a dokonce většinu času i na škole střední), nemůže být o matematice moc řeč. I když se ten předmět tak jmenuje, mají to být především problémy, které nutí přemýšlet a nejsou zcela vytrženy z kontextu reality. Většina slovních úloh se svoji umělost snaží maskovat tím, že ve svém znění mají Terezku, Honzíka, … Ale…

Jaké je řešení?

Nevím Stačí, když to vědí děti, pro které je úloha určena. Ti nejlépe vědí, kolik jich chodí do třídy, uvědomí si, že vstupenka stojí celočíselnou částku a prostě se snaží najít nejlepší řešení. A že jich může být více? No a, při řešení jiných problémů neexistuje nutně pouze jedno řešení. Nepočítáme přeci kvantovou mechaniku.

Jak žákům znechutit biologii 13. 1. 2013 Ne 20.02

Parenchym, kolenchym, plektenchym, palisádový parenchym, floém, xylém, kambium, vijan, vidlan, šroubel, …

Byť třeba nevíte, co tato slova přesně znamenají, asi jste je někdy slyšeli. Jedná se o termíny, se kterými se seznámí (a měli by se je naučit) žáci prvního ročníku gymnázií, i jiných středních škol, v úvodních hodinách biologie. Buďme realisti. Koho tohle zaujme?

Co se snažím v tomto článku naznačit, je to, že ve výuce biologie (obzvláště v prvním ročníku, ale nejen v něm, kdy bychom měli v dětech vypěstovat pozitivní vztah v biologii a přírodě vůbec) postupuje obráceně a špatně.

Stavba rostlin a fyziologie rostlin jsou poměrně složité věci, ke kterým by se mělo dospět. Ne jimi začínat. To, že pak žáci nemají rádi kytky, není divu.

Oni se to naučí, znají palisádový parenchym, ale poznat náš národní strom, lípu srdčitou, jim dělá značné problémy (osobně vyzkoušeno).

Kolik studentů pak umí odpovědět na následující otázky (či se ty odpovědi alespoň učili)?

Proč se kytky hadinec, mydlice či kalina jmenují právě takto? Neotrávím se, pokud ochutnám bobule pámelníku (toho keře s bílými bobulemi)? Jaké chráněné rostliny rostou v okolí mého bydliště? Znám je? Mají lišejníky léčivé účinky? Případně jaké? Čím jsou zajímavé květy jírovce maďalu („kaštanu“)?

Nechci tvrdit, že se odpovědi na položené otázky ve škole nemůžete dozvědět, ale většinou už na ně, přes samé kolenchymy, nezbývá toliko času.

Kdo za to může? Alibisticky se dá napsat, že nikdo, ale popravdě všichni. Rozhodně však nechci obviňovat především učitele. Přeci jenom, jsou svázáni RVP, požadavky na přijímací zkoušky, … Pokoušet se tak o změnu je těžké a během na dlouhou trať. V neposlední řadě je také možné, že mnohým kantorům to takto vyhovuje, že já se pletu, a že momentální model je správný…

Škola obráceně 9. 12. 2012 Ne 16.36

Níže uvedený text je momentálním, nepříliš dokonale promyšleným, nápadem.
Možná je i úplně pomýlený. Kdo ví…

Dnešní školský systém je nastaven tak, že se děti učí nejdříve od všeho trochu a teprve poté dochází ke specializaci. Pokud jdou na gymnázium, prodlužuje se „to obecné“ ještě o nějakou dobu a specializace přichází až s výběrem vysoké školy.

Rozhodnout se však v pubescentním/adolescentním věku, o co mám zájem, není zrovna nejšťastnější. Aneb jak praví jedna psychologická poučka:

„Adolescent ví, co nechce, ale neví, co chce.“

Co tedy zkusit specializaci již od základní školy? Mnohé děti se totiž často o něco zajímají – něco je baví o trochu více, než to ostatní. K rozšiřování spektra vyučovacích předmětů by docházelo postupem času.

Výše nastíněná myšlenka má samozřejmě i svá úskalí.
Třeba, že dítě bude nadané zcela jinak, než se zdálo. Řešení by mohlo být ve „hrubší“ specializaci, která by žáčka nějak nediskvalifikovala, pokud ho začne zajímat něco jiného; případně přestup na specializaci jinou.

Druhým zásadním problémem je to, že by se rodiče snažili své potomky dát na specializaci podle svých přání (nenaplněných tužeb) a ne podle toho, co dítě skutečně baví či co mu jde. Mnozí žáci na gymnáziích by mohli vyprávět…

I když jsem optimista, vím, že je i plno dětí bez zájmu. Nemusely by tedy být pouze specializované obory. Byly by prostě alternativou.

Nápad samozřejmě vyvolává i další otázky. Na jejich odpovědi však není tento text určen. Článek se snaží pouze nadnést jistou ideu.

Po žácích a žákyních se toho chce na střední škole moc... 22. 10. 2012 Po 21.32

…ale nic pořádně

David Grudl – rozhovor 25. 8. 2011 Čt 18.59

Spisovatel programů, autor Nette Frameworku.
weby: DAVID GRUDL.com, Nette Framework, Školení PHP, …

1. Dobrý den, Davide, jak se vyvíjí Vaše pětiletka (http://www.pestujemeweb.cz/…ozhovor.html, otázka číslo 8).

Není to žádná sláva, žen-programátorek je minimum a zlepšení může zajistit jedině EU, prosadí-li násilím rozumné kvóty. Situace je dokonce tak vážná, že my, co školíme IT, jsme vděční, když u některého z posluchačů spatříme ženský rys tváře!

2. Už je to poměrně dávno, co jsem od Vás někde zachytil, že byste se nechal zaměstnat. Zřejmě to bylo myšleno ironicky, ale zeptám se. Dokázal byste si představit, že byste byl zaměstnancem; případně uvažoval jste poslední dobou o tom?

Kupodivu to železnicky myšleno nebylo, skutečně mě zajímalo, jestli si dovedu uplést bič v podobě pracovní doby a jestli to třeba nezlepší mou pracovní minerálku. Jenže žádnou zajímavou pracovní nabídku jsem nedostal, dokonce ani jakoukoliv jinou, a nápad státi se vykořisťovaným zase pominul. A jsem tomu rád.

3. Když čtu na Twitteru Vaše „tvíty“, tak co příspěvek, to ve většině případů perla. Máte na ně nějaký generátor nebo Vám na rameni stále sedí Múza? Rozumějte, jak moc Vám dá práce je vymýšlet, a ještě v takovém množství?

Člověk než aby se pustil do práci, to raději vymýšlí kraviny a následně je zkracuje do 140znakových kravinek, tedy nic chvályhodného. Věřte mi.

4. Na Facebooku jsem se zapojil do diskuse, kde Marek Prokop v podstatě tvrdil, že psaní rukou (tužkou) je zastaralé a že by se spíš děti měly učit psát na klávesnici. Vy si dokážete (jako programátor) představit život bez tužky?

Vždycky se těším na názory Marka Prokopa, protože k věcem zaujímá neobvyklý provokativní postoj a ještě má tu drzost, že mívá pravdu. Mimochodem, ukázkový link bait. Život bez tužky si představit neumím. Přesněji řečeno, sám tužku nemám, nosím sebou výhradně pozlacený Parker, to kdybych někde vytahoval péro, aby bylo vidět, že jsem solventní #truestory. Dnes se jedná o velmi oceňovaný povahový rys, útlé slečny přitahuje již od útlého věku. A když to dáte dohromady ještě se smyslem pro humor, jste neodolatelným. Tedy přesně do chvíle, než se proflákne, že jste programátor.

Zpět k psaní. Popravdě moc nerozumím, proč si nosí studenti notebooky na přednášky. Pomiňme, že se chtějí blýsknout MacBookem, neřešme ani to, že mít po ruce internet není na nudné přednášce zrovna utužovačem pozornosti, narážím čistě na to, že jakmile budu chtít nakreslit vzoreček, rovnici nebo spolužačku, jsem bez tužky ztracen. Tohle mi zatím žádné zařízení nenahradí.

5. Zajímá mě Váš názor na StartupYard (http://startupyard.cz/). Jsem jediný, kdo si myslí, že je to jen divadélko pro pobavení dvou chlapců, kteří se nudí?

Startup je hype dnešní doby. Nikdy se mi moc nepozdávaly záměry, které lze shrnout do tří kroků: 1) přijít s nápadem 2) hledat investory 3) realizovat ho. Mám za to, že pořadí kroků 2) a 3) může být ve většině případů opačné a pak by i mělo opačné být. Jinak nápady umírají na tom, že se nenajde investor. Když se najde, získá ve startupu zbytečně velký podíl, protože s ním startupáři vyjednávají z té nejméně výhodné pozice. A hlavně: dostupnost peněz škodí tvůrčímu nadšení.

Aktivity podporující startupy, ať už zmíněný StartupYard, IPO48 nebo WebExpo Startup Meetup, celou věc ještě více zamíchávají a můžu jen se zvědavostí sledovat, jestli z toho nějaký funkční projekt vzejde. Netuším. Byť vidím důležitý vedlejší přínos v nabuzení lidí začít něco dělat.

Ale jak říkal MUDr. Bém, když podepisoval zakázku OpenCard za 888 milionů: „I kdyby to nakonec třeba jen pobavilo dva nudící se chlapce, stálo by to za to.“

6. Soudě nejen podle „sledovačů“ na Twitteru jste pro mnohé lidi vzorem. Kdo je vzor pro Vás, pokud tedy někdo?

Musím pogratulovat k velmi chytrým otázkám, a oceňuji, že jste se na rozhovor se slavnou osobností skutečně velmi dobře připravil.

Ale dost vážných slov. Patrně máte na mysli, že jsem vzorem v pojídání extrémně pálivého chilli. Ve skutečnosti je to jen legenda. Mnohdy se stane, že si jídlo vůbec nepřiostřím.

Mé vzory? Napadají mě různá jména, tedy jestli slovo „vzor“ chápu dobře. Totiž, lze obdivovat například multitalent Petra Pixyho Staníčka, který umí hrát na všechny hudební nástroje, skvěle píše, výborně vaří a k tomu ještě naučil celou generaci webařů kaskádové styly, jenže talenty si nikde neobstarám. Na druhou stranu, když jsem v roce 2003 narazil na jeho blog, chtěl jsem taky umět CSS jako on a taky mít čtený blog jako on, o což jsem se pokusil. Dalších jmen, která mi někdy ukázala cestu, je celá řada, jen si říkám, zda je vhodné čtenáře jimi unudit.

7. Vzkážete něco lidu?

Lidé na celém světě, skončete prosím už s tím nesmyslným vražděním. Kdo vraždí, ten i krade. A od krádeže už je jenom krůček ke lži!

8. Děkuji za rozhovor a přeji, ať se daří.

Nápodobně a děkuji za optání. (Och, to je originální!)

9. A prémiová… Už s Vámi udělal někdo rozhovor, kde by nepadla ani jedna otázka o Nette? 

Ano, dokonce to byla Česká televize. Rozhovor se točil kolem výstavby protihlukové stěny u našeho baráku, sestříhali z toho 5sekundový záběr, který vešel do dějin brněnské televizní žurnalistiky pod názvem „debil na obrazovce“.

Martin Malý – rozhovor 27. 6. 2011 Po 21.39

Programátor, šéfredaktor magazínu Zdroják.cz, … Martin Malý.
weby:Zdroják.cz,

1. Na začátek taková, možná, malichernost. Proč vlastně Zdroják běží na doméně 3. řádu? Kdysi jsem se na to ptal Martina Hassmana, ale ten se zdráhal odpovědět, proto mě to zaujalo, a nedá mi to se nezeptat.

I já se budu zdráhat odpovědět. Své důvody to má, ale já nejsem ten pravý člověk, co by o nich měl hovořit.

2. Jak moc těžké je získávat autory pro Zdroják? Nabízejí se sami, nebo je nutno hodně přemlouvat a mít trpělivost? Osobně si myslím, že spíše to druhé, ale pak pochybuji, že by to šlo dlouho vydržet.

Jak kdy. Ale problém není sehnat autora, problém je ho citlivě dovést až k tomu bodu, kdy odevzdá text, protože být odborník ani vědět nestačí, na psaní je potřeba „sicflajš“ – a odborníka vždycky něco zajímavého rozptyluje… Je nutné mít trpělivost, to určitě, ale ani ne tak přemlouvat, jako pošťuchovat a povzbuzovat.

3. Dnes je to samý Hackathon, DevCamp, Start-Up, … ale já, jakožto běžný uživatel Internetu stále nevidím výsledky. Dívám se špatně, nebo český Internet stagnuje a vývojáři jsou „podivní týpci“, kterým chybí soft-skills?

A jaké výsledky, jako běžný uživatel internetu, očekáváte, že uvidíte? Navíc bych se trochu ohradil proti tomu osočení vývojářů – ti jsou v tom poměrně nevinně, ti mají jen za úkol realizovat nápady, s nimiž přišli jiní… A tam bude ten problém.

4. Třeba nějakou zajímavou aplikaci, která mi „ulehčí“ život nebo jen nějaký pěkný zajímavý web. Nebo také něco, z čeho se posadím na zadek. Přijde mi, že už u nás dlouho nic nevzniklo. Je to teď sice samá konference, ale…

Ale konference pro programátory přeci nesouvisí s pěknými novými weby. To je jako říct: „Je to tu samá konference pro výrobce štětců, ale hezké obrázky nikdo nemaluje“. Zas je dobré vědět, že když náhodou přijde Rembrandt, tak tu máme dost materiálu na štětiny do štětců.

5. Jaký je podle Vás nejlepší internetový počin u nás za poslední dobu (3, 5 let)?

Hm… Asi WebExpo. Přes všechny výhrady, co k němu mám, je to akce, která dává smysl, která nabízí trochu přesah atd. I když je to vývojářsko… webařsko… prostě geekovská akce a její bezprostřední vliv na internet pro běžného uživatele vidět není. Její efekt bude vidět třeba za pět let, kdy nějaký úspěšný vývojář řekne: „Použít na to XXX a propojit to s YYY mě napadlo, když jsem před lety viděl na WebExpu přednášku, kde se tohle probíralo…“

6. A přímo internetový počin (stránka, aplikace, …)?

Nic výrazného si nepamatuju. A možná to je i dobře, je to znamení určité kontinuity. Web se teď u nás vyvíjí evolučně, žádné velké skoky nejsou. Milovníci adrenalinu to třeba považují za zatuchlost, na druhou stranu – buďme realisté. Buďme rádi za každou dobrou službu, která funguje a je lidem k užitku, a nemysleme si, že nás co rok čekají nějaké revoluční naprdelsrážející weby. Ale jo, já asi vím, kam směřujete. Taky mi je docela líto, že náš web minula vlna mashupů kdečeho s kdečím a že největšími „mashupy“ jsou agregátory slevových serverů a porovnávače cen. Ale nemyslím, že by to dalších pár let mělo být jiné. Weby se budou pomalu měnit, spíš technicky, jak se o tom baví ti vývojáři na konferencích, ale nějakou razantní novinku nečekám. Spíš jen obecné trendy – posun k mobilním aplikacím, k online aplikacím… Ovšem nečekám revoluční novinky, spíš jen přizpůsobování existujícího novým možnostem. Já trochu váhám, jestli do počinů počítat taky, řekněme, úspěšné přenesení zahraničního obchodního modelu. V tom případě by to vyhrál na celé čáře Slevomat.

7. Jsou nějaké technické změny vůbec potřeba? Nevítězí právě ta technika nad obsahem? Je sice hezké, že weby budou krásné na iPadech, ale aby na nich vůbec něco bylo.

Technické změny vyvolané pokrokem se zkrátka „dějí“. Tam si neříkáme, jestli jsou potřeba, maximálně v rovině filosofické, ale realita je, že čas a změny jdou ruku v ruce. Dám příklad: webové technologie v roce 1993 neumožňovaly vytvoření, řekněme, online redakčního systému. U každé novinky od té doby vytvořené si můžete říct: Je to vůbec potřeba? Nevítězí technika nad obsahem? (protože obsah byl na webu od začátku). A víte, že ta odpověď zní „ano“. Rozvoj skriptovacích jazyků a databází umožnil vznik online CMS, ty daly základy blogům, rozvoj Flashe vydláždil cestu pro videoserver YouTube, technologické novinky na stránkách, které běžný uživatel neuvidí, umožňují lidem nalézt informaci rychleji a efektivněji. Hoďte si teď tu svou otázku do roku 1993. Mohla zaznít? Ale no jistě, a taky zaznívala. Odpověď pro rok 1993 už známe. Pro rok 2011 je stejná.

8. Nevím, zda Vás úplně chápu. Vytvoří se teprve nejprve technologie a až pak se zkouší, jak by se dala uplatnit? Dřív, když bylo „pouze“ HTML si lidé určitě říkali: „To by bylo príma přidávat obsah pohodlněji.“, „To by bylo príma mít na webu video.“, … Nenapadá mě ale, co si říci teď. Spíše lidé říkají: „Jé, to by bylo príma mít zase na webu co číst“. Dříve obsah byl, chyběly technologie. Teď je to naopak. Možná se ale zase pletu…

Možná jsem se nepřesně vyjádřil. Pokrok v technologiích se zčásti děje jaksi nezávisle na obsahu – zrychluje se infrastruktura, zvětšuje výkon klientských PC, to jsou změny dané vývojem IT jako takového. Jiná věc jsou třeba novinky v HTML5, CSS atd. – ty jsou dané buď novými technickými možnostmi (třeba rozšířením GPS i do levných zařízení), nebo poptávkou tvůrců: „Potřebovali bychom mít na webu video…“ To, co popisujete Vy, je „syndrom rozvojového státu“. Když začínáte od nuly, tak vidíte u jiných zemí, co všechno můžete dohonit, jak můžete stavět ty elektrárny, továrny, domy, zakládat města… A pokrok je relativně rychlý – když ve státu s jednou elektrárnou postavíte druhou, máte rázem nárůst o 100 %. Když postavíte novou elektrárnu třeba ve Francii, bude to nula celá nula nic… Podobně web – když začal dohánět offline technologie, tak se zdálo, že se vyvíjí děsivě dynamicky. Pořád bylo co dohánět, tu video, tam editory… A co chcete dohánět teď? To, že „dřív obsah byl“ je zčásti iluze „starých dobrých časů“, zčásti pochopitelná ztráta koncentrace. Když bylo padesát českých blogů, mohl jste mít dojem, že jich 45 stojí za přečtení. Což byla 90% „úspěšnost“, takže hurá! Dnes jich za přečtení stojí třeba dvě stě, ale blogů je celkem půl milionu, takže se člověk podívá na ty šíré lány, projde jich padesát, sto, dvě stě – a furt nenajde nic ke čtení, takže sedne na mez a složí ruce do klína, řkouc: „Dnes už není kvalitní obsah…“ Je, a je ho mnohem víc, ale není vidět. Na webu jde rozvoj technologie s rozvojem obsahu ruku v ruce. Chvilku je obsah napřed, požaduje novou technologii, ta vznikne – a zjistí se, že umožňuje vytvářet ještě víc, než se původně požadovalo, takže je zase chvilku napřed technologie a táhne… Já bych to neviděl tak černě, jak to v otázce vyznívá.

9. Uveřejnil jste někdy na svém blogu článek, který jste potom smazal. Prostě začal Vám připadat tak blbý, že jste ho stáhnul? Nebo razíte heslo „Karta leží a hra běží.“?

Určitě ano, i když si nevybavím, co přesně to bylo. Většinou to byly takové „veřejné vzkazy konkrétním lidem“, kteří si ho přečetli – a pak jsem je smazal, protože pozbyly aktuálnosti. Stalo se mi i to, že jsem se spolehl na blbé zdroje a vyvodil jsem blbé důsledky, a nakonec bylo jednodušší článek vyhodit, než ho celý opravovat a přepisovat. Od toho možnost editace je. Web nejsou noviny a já si rozhodně nemyslím, že „jednou vydané musí být navždy vydané“.

10. Zareaguji na Váš článek … Tučně je napsáno „Máme se totiž dobře.“ Stačí k tomu, abychom se měli dobře mít plný nákupní vozík (jak mi z článku vyplývá)? Ano, materiálně se dobře máme (velmi dobře), ale díky mentalitě národa se však máme špatně. Otázkou zůstává, co má větší váhu… (?)

Každému vyplývá to, co je mu přirozenější. Já reagoval na takové ty pokřiky, že „máme jen XXXX Kč měsíčně, z toho se nedá žít!“ a „třetina národa žije pod hranicí bídy“. Nejsme „spálená země“ a netrpíme chudobou, minimálně tou hmotnou. Chudoba duše je jiná věc – ale na tu si nikdo při demonstracích nestěžuje; snad proto, že i prostému dojde, že mu bohatý vnitřní život žádné dávky ani reformy nezajistí a musí se přičinit sám. „Díky mentalitě národa se máme špatně“ je vůbec věta, za kterou bych škrtil. Jednak už to slovo „díky“, a jednak: vám připadá, že se máte špatně vinou nějaké národní mentality? To je jako tvrdit, že se mám špatně proto, že jsou lidi pitomci a volí socialisty… Každý se má tak dobře, jak se přičiní. Pokud se nepřičiní, může to svádět na počasí, komunisty, chemtrails nebo na mentalitu národa, ale je to stále jen zástupný důvod; pravý důvod je jinde. Sorry, ale na pohádku o člověku, co poctivě pracuje ze všech svých sil a nemá ani na pořádné živobytí, protože se „někdo“ na jeho práci soustavně přiživuje, nevěřím. Připadá mi taková hodně orientální, mužická; mně osobně je bližší individualističtější přístup, kde si takový člověk řekne: „Copak jsem idiot?“ a jde jinam, kde se na jeho práci nikdo přiživovat nebude. A netvrďte mi, že „to nejde“ – copak jsme nevolníci?

11. Tak snad se Vám nedostanu do rukou. Už tedy nepřemýšlíte, že byste emigroval? http://www.pestujemeweb.cz/…ozhovor.html (otázka číslo 7)

Ale samozřejmě že nad tím přemýšlím. Naposledy jsem se nad tím zamýšlel teď, když jsem gratuloval Jakubovi Vránovi k jeho stěhování do USA.

12. Jsou to právě USA, kam byste se přestěhoval? Proč?

Ano. Přes všechny nedostatky, co ta země má, má jednu obrovskou výhodu: všeobecnou atmosféru, že „to půjde“. Ostatně ptejte se sám sebe – proč je nejvíc startupů a dobrých nápadů právě odtamtud?

13. Vyjadřoval jste se také ke stávce dopravců. Na stávku nemám utvořený pevný názor; ale jak jinak vyjádřit nespokojenost se svojí prací, abych tím nenaštval lidi?

Jak vyjádříte vy nespokojenost se svou prací? Já ji třeba vyjádřím tak, že práci změním. Nebudu kvůli tomu znepříjemňovat život ostatním, že bych se třeba postavil před dveře pošty a nepustil je dovnitř, dokud se ve firmě bude dělat v nevalidním HTML… Práce se mi nelíbí, změním ji. Argument o tom, že někdo „změnit práci nemůže“, neberu. Buď je pohodlný ji měnit (a třeba se přestěhovat, nebo začít pracovat „na sebe“), nebo je neschopný dělat něco jiného. Ani jedno mu nedává právo kvůli tomu obtěžovat okolí. Víte, jediní, kdo mají zúžené možnosti, jsou handicapovaní – ovšem ti moc nestávkují, že?

14. Neudělali přesně to, co píšete, doktoři? A taky kdekdo pořvával, že si berou lid za rukojmí. Jak píšete: „Copak jsme nevolníci?“

Myslíte? Pak se měli zvednout a odejít. U doktorů to bylo spíš takové odborářské „zkusíme si dupnout, jestli nám nedají víc peněz“. Zkusili to, dostali, tak co. Kdyby nedostali, tak by se nic nestalo, silně pochybuju o tom, že jejich vůle odejít byla tak silná. Ostatně nějaký doktor si pak stěžoval, že mu zaměstnavatel výpověď přijal, ale on ji už nemohl stáhnout. Tak buď jen tak pokřikuju a dupu, nebo jsem rozhodnut opravdu „říct to naposled – jinak jdu!“ Ale pak musím počítat s tím, že fakt půjdu.

15. Hodně lidí Vás na Internetu uznává a dá na Váš názor. Koho uznáváte vy (nemusí být nutně z internetového světa)?

Uznávám spoustu lidí, od Petra Koubského přes třeba Patricka Zandla, Honzu Simkaniče až po Filipa Rožánka. To jsou lidé, jejichž komentář mě donutí k zamyšlení.

16. Zeptám se (opět stejně jako Martina Hassmana), jaký je důvod možnosti komentovat na Zdrojáku články. Vím, že některé komentáře můžou článek doplnit, opravit, obohatit, ale kolik takových tam je, aby to mělo význam?

Můj názor na komentáře obecně je dlouhodobě známý a konzistentní. Ovšem otázka směřovala na Zdroják, a tam odpovím trochu jinak: já respektuju, že Zdroják není můj web, ale IInfa, a můj soukromý názor na jeho jednotlivosti není něco, co půjdu vykládat veřejně. Ať je můj názor takový nebo onaký, půjdu s ním nejdřív za vydavatelem… Ten mi nikdy nebránil v tom, abych svůj názor, i kdyby byl hodně odlišný, vyjádřil, a já mu oplácím tím, že si svůj názor nenechávám pro sebe, ale říkám ho v první řadě jemu. Není to jen prostá loajalita, je to spíš snaha řešit věci tam, kde je řešit lze.

17. Vzkázal byste něco případným čtenářům a čtenářkám?

Slovo „případným“ naznačuje, že vás snad překvapí, když si to někdo přečte. Ale popřál bych jim hlavně zdravý rozum, a lidem, co mají nápady na nové webové aplikace, aby se nestyděli a šli s nimi mezi lid.
Jo a čtěte Zdroják!

18. To abych byl za skromnýho. Napsat „Co byste vzkázal těm tisícům čtenářů?“ se přeci nehodí… Každopádně děkuji za rozhovor a přeji hodně štěstí.

Nápodobně

Jak a kam psát smajlíky 7. 6. 2011 Út 21.21

Smajlíka chápu jako interpunkční znaménko, které psané větě dává výraz, tón navíc.

Oznamovací věta

Smajlík na konci věty nahrazuje tečku.

Píše se před ním mezera nebo by se mezera psát neměla, stejně jako když píšeme tečku? Může smajlík tečku vůbec nahradit?

Otázka

nebo

nebo

V prvním zápise stojí smajlík mimo větu; nemusí k ní tedy patřit. V druhém zápise je změněna podoba smajlíku přisazeným otazníkem. Třetí zápis odporuje pravidlu sázení otazníku hned za poslední slovo (znak).

Smajlík v závorce

nebo

A teď, babo, raď.

Lékaři porušili Hippokratovu přísahu 14. 3. 2011 Po 20.04

„Lékaři porušili Hippokratovu přísahu.“, četl jsem.

To je zajímavé, protože u nás se neskládá; a pokud se nemýlím, na Universitě Karlově se neskládala nikdy.

Ono by se hodně lidí podivilo, co tato přísaha obsahuje; kdyby si ji přečetli…

Proč neučit trojúhelníčky 27. 12. 2010 Po 16.21

Tento článek poukazuje na častý nešvar ve výuce fyziky.
Je vyjádřením autorova subjektivního názoru.

Za velmi nevhodnou „pomůcku“ ve výuce fyziky považuji pomocné trojúhelníčky pro vyjádření neznámé z některých fyzikálních vzorců. Asi nejznámější takovou „pomůckou“ je tzv. „svt trojúhelníček“.

Dává do vzájemného vztahu tři fyzikální veličiny – dráhu (s), rychlost (v) a čas (t). Pokud chceme vyjádřit některou z veličin, zakryjeme ji, a hned vidíme, čemu se rovná. Chceme-li například vyjádřit dráhu (s), zakryjeme ji (ale ani nemusíme) a vidíme, čemu se rovná:

s = vt

Chceme-li pak vyjádřit třeba čas (t), zakryjeme písmenko t a vidíme, že:
t = s/v

Na první pohled užitečná pomůcka. Proč ji tedy považuji za špatnou?

• trojúhelníček svádí k mechanickému učení; neučí, proč ta písmenka spolu právě takto souvisejí. Důkazem je například to, že žáci často pořadí písmenek popletou. Sice pak trojúhelníček použijí správně, ale je jim to platné jak mrtvému zimník.
• žákyně a žáci trojúhelníček berou jako nějakou modlu a aplikují ho i na úlohy, kde s ním často moc nepochodí (třeba u zrychleného pohybu).
• pěstuje v žácích a žákyních blud (ano, skutečný blud, protože pro některé je pak nevyvratitelný), že fyzika je o vzorečcích; že se jedná o vědu odtrženou od reality; proto se k ní stavějí odmítavě.

Jaké je tedy lepší řešení?
Vysvětlit vzoreček na něčem z praxe a ukázat, proč ta písmenka právě takto spolu souvisí. Třeba žákyním a žákům říct, ať se podívají na tachometr u auta. Že na něm často najdou, v jakých jednotkách ukazuje ručička rychlost – km/h. Kilometry jsou vlastně dráha a hodina pak čas. Rychlost je tedy dráha/čas:

v= s/t

A jak vyjádřit ostatní veličiny?
Dosadit třeba za písmenka čísla (v tomto případě stačí bez jednotek).

v = (třeba) 3
s = (třeba) 6
t = 2

v = s/t  ⇔  3 = 6/2
6 = 3 ∙ 2  ⇔  s = vt

atd…

Samozřejmě mnohem lepší je provádět jednotkovou zkoušku (prostě dosadit za veličiny jejich jednotky a kouknout, zda to sedí).

s = vt
[s] = m/s ∙ s = m

Vidíme, že to sedí, jelikož dráha se měří v metrech.

Stáhnout článek v PDF  [135 kB]