Kapitoly > Krevní skupiny
popisujeme AB0 („ábénula“) systémem a Rh faktorem.
antigen – látka, na kterou existuje reakce (např. alergen)
aglutinin – protilátka (obsažená v plazmě krve), která vyvolá shlukování červených krvinek, které nesou antigen
aglutinogen – je antigen, proti kterému působí aglutinin
Máme 4 základní krevní skupiny.
krevní skupina A
krevní skupina B
krevní skupina AB
krevní skupina 0
Krev označována jako krevní skupina A má červené krvinky, které na svém povrchu nesou antigen A.
Je to antigen krevní skupině A vlastní, ale ostatní krevní skupiny (ne všechny, viz dále) na něj „útočí“.
Dále obsahuje protilátky anti-B (protilátky proti „béčku“).
Krevní skupina B obsahuje antigen B a protilátky anti-A.
Krevní skupina AB obsahuje antigen A a antigen B. Nenese však žádné protilátky – v podstatě tedy je
univerzální příjemce.
Krevní skupina 0 nenese antigen a nese protilátky anti-A a anti-B. V podstatě tedy je univerzálním dárcem.
Nese však protilátky anti-A a anti-B, proto může přijímat pouze 0.
aglutinogen | aglutinin | |
---|---|---|
A | A | anti-B |
B | B | anti-A |
AB | A, B | — |
0 | — | anti-A, anti-B |
Celosvětově je nejčastější krevní skupina 0 (v ČR a některých dalších státech to je A).
Nejvzácnější skupina je AB.
Vyjadřuje přítomnost dalšího určitého antigenu na červených krvinkách.
Pokud je daný antigen přítomen, označujeme krev jako Rh+ („erhá pozitivní“).
Pokud je antigen nepřítomen, označujeme kre v jako Rh− („erhá negativní“)
Pokud by člověk třeba s krevní skupinou A (obsahuje protilátky proti „béčku“) přijal krev skupiny B,
nebo AB (obě obsahují antigen B) dojde ke shluknutí (aglutinaci) — tzn. že protilátka anti-B se naváže
na antigen B. Je to život ohrožující stav.
Jak již bylo řečeno, krevní skupina AB je univerzální příjemce, protože neobsahuje protilátky proti
„áčku“ a „béčku“.
Nula je pak univerzální dárce, protože nemá antigeny.
Při transfúzích se však na univerzálního dárce a příjemce „nehraje“ a striktně se dodržují krevní skupiny.
Výjimku tvoří extrémně naléhavé případy.
Stejně tak je nutné dodržovat Rh faktor.
Rh− nemůže přijímat Rh+, protože Rh+ obsahuje určitý antigen, na který by si Rh− vytvořilo protilátky
a při druhém podání by došlo také ke sražení krvinek.
Rh+ může přijímat Rh−, protože Rh− neobsahuje daný antigen.
Nekompatibilita Rh faktorů může být problémem také při druhém těhotenství.
Pokud je matka Rh− a otec Rh+, může být plod po otci Rh+.
Plod tak nese antigen, proti kterému tělo matky bojuje. Děje se tak až při druhém těhotenství,
protože při prvním si teprve tělo tvoří protilátky příslušnému antigenu.
Při těhotenství se tedy vyšetřuje krev matky a pokud se zjistí, že má Rh− faktor,
podává se brzy po porodu, kdy už došlo ke smísení krve matky a novorozence, látka,
která zamezí tvorbu protilátek proti Rh+ plodu.
Krevní skupina 0 je označována jako univerzální dárce (v případech nejvyšší nouze).
Jak je tedy možné ji podat krevní skupině A, když 0 obsahuje protilátky anti-A, které se
navážou na antigen A, který obsahuje krevní skupina A?
Před podáním se totiž darovaná krev rozdělí na plazmu a krvinky. Tím se odfiltrují protilátky.
Podávají se pak samotné krvinky rozptýlené ve speciálním roztoku.
Krev se takto rozděluje i při podávání shodné krevní skupiny, aby došlo k maximálnímu využití
darované krve.
Krevní skupiny jsou kódovány geny se třemi alelami.
alela A (pro krevní skupinu A) — IA
alela B (pro krevní skupinu B) — IB
alela 0 (pro krevní skupinu 0) — i
Daný gen vždy obsahuje 2 alely.
Alely IA a IB jsou dominantní, alela i je recesivní.
Krevní skupina | Možné kombinace alel |
---|---|
A | IAIA, IAi |
B | IBIB, IBi |
AB | IAIB |
0 | ii |
Každý z rodičů předává svému potomkovi jednu z alel. Pokud jeden z rodičů má třeba krevní skupinu A
a druhý třeba krevní skupinu B, mohou dítěti předat všechny (tři) alely IA, IB, i.
Dítě tak může mít všechny krevní skupiny.
Pokud však rodiče mají oba krevní skupinu 0, mohou předat pouze jeden typ alely — i.
Dítě tak může mít pouze 0.